Bez práce nejsou koláče...

Takže rovnou k věci. Na konci března, konkrétně ve čtvrtek 26.3. jsem ztratila práci. Byl to poměrně šok a pro mě začátek těžšího období. Týden na to jsem měla jet do Čech, proto jsem řešila, jestli hledat práci hned nebo až po dovolené. Nakonec se mé rychlé jednání „vyplatilo“ a den před odjezdem do Čech jsem ještě stihla úspěšný pohovor a den po návratu z dovolené už nastoupila do nové práce. Momentálně pracuju v Bagel Factory, což je jedna z nejoblíbenějších společností s alternativním občerstvením. Na netu jsem se dočetla, že pochází z Ameriky. Je to něco mezi kavárnou a rychlým občerstvením. Nic se tu ale nesmaží, necítíte tuk z friťáku, na čerstvost potravin se klade 100% důraz, atd…Poboček je v Dublinu snad před 20. Trochu velký zádrhel se ukázala lokalita, ve které firma sídlí. Musím dojíždět 2 autobusy, což trvá někdy až 1,5h pro jednu cestu… Takže je to někdy trochu otravný. Pěšky je to hodně daleko, ale autem jste za 20min na místě, což je směšny…. No, když to člověk neřeší, tak o nic nejde :o))) Kolegyně se zdály být odměřené, ale už se to zlepšuje. Většinu věcí jsem se naučila celkem rychle, nejhorší pro mě bylo zapamatovat si všechny druhy „bagels“…. A výmysly zákazníků jsou teda opravdu občas zajímavý….Holt vždy platí: „ Zákazník, náš pán…“.

Tento týden mám tu radost nebýt „dojíždějící“, protože do práce jezdím půjčeným scootrem :o)) Je to bezvadný. Rychlejší a levnější než bus. Kdo mě zná, ví, co je mým snem. Tak aspoň maličko si můžu teď užívat. Ušetřím spoustu času a poznám další části Dublinu, což není nikdy k zahození :o) Takže všechno zlý pro něco dobrý, a tím už uzavírám tento příspěvek. Práci zdar…